Shrnutí roku 2008
Celý ten kolotoč rozjela moje drahocenná maminka, která prohlásila,že Arny je pěknej a s PP a tak prostě musíme na nějakou tu výstavu.Jelikož já sem děsná trémistka tak sme halt museli na několik výstav jen tak na čumendu. Seznámili sme se tam S Kristinkou, Akkískem našimi nevrhovými prarodiči –Cibochovými a potom tetou Lety a Lexíkem a spoustou skvělých kaníčků a jejich bláznů (páníčků) .Pokecali sme se stejně postiženými lidmi co mají doma jednu a více oslintaných potvůrek.Slyšeli jsme povětšinou chválu a tak na konci září nastal konečně den D
Naše velká premiéra.Palečky nám tam drželi zástupci od Cibochů a spoustu lidí ze cvičáku a taky naše budoucí nevěsta Naomi mao-dao.No a jak to tak bývá když ste sami ve třídě,vykročili jsme s výstavního kruhu hrdě se známkou VN1 a krásným posudkem.Hned co sme přijeli domů už sme strkali v euforii do schránky přihlášku na další klubovou výstavu cane corso s italským rozhodčím!!
Do třídy dorostu bylo hlášeno 6 pejsků a někteří dokonce s italskými rodiči.A tak sme vběhli do „ringu“ v klidu a absolutně smířeni s prohrou i když pár psů nenastoupilo. Začal výstavní taneček postoj zuby postoj posudek a pak kolečka.Běželi sme jedno druhé třetí.koukám jak se pejsci na pokyn rozhodčího zastavují na stupních vítězů . Z mého pohledu jsem viděla jak jeden stoupá na první místo a tak sem si řekla že je všechno v hájí.A najednou ke mně de rozhodčí a podává mi ruku.Já koukám jako nějaká blondýna z blbého v tipu a říkám si jak to? No jo já pitomá se blbě koukala a 1.místo obsazené nebylo.Dostali sme pohárek a pytlíček granulek a jeli domů šťastní jako blešky.
Teď už se náležitě soustředíme na poslední výstavu ročku 2008 v Olomouci tentokrát ve třídě mladých.